NAT – Neuroaurikulární zakončení

Neuroaurikulární technika, zjednodušeně nervové zakočení (NAT) je práce s nervovým systémem (uvolnění, dotek, bezpečí) a jemná terapeutická metoda, která kombinuje:

› práci s nervovým systémem
› stimulaci bodů v oblasti ucha, týlu, páteře, hýždí
› léčivé esenciální oleje

Tato technika byla vytvořena jako rozšíření techniky RainDrop (Gary D. Young). Pracuje s body nervového systému, pomocí jemného dotyku rukou a roll-onu s oleji. Tím se stimuluje nervový systém a uvolňuje napětí.

Jak NAT funguje?

Působí hlavně na: parasympatický nervový systém (uvolnění) je to přechod z režimu stres – boj/útěk/ztuhnutí do klidu a regenerace. Zjednodušeně můžeme říct, že se jedná o „přepis“ napětí a vzorců v těle.

Vysvětlení:

Parasympatický nervový systém je část nervové soustavy, která tělo uklidňuje a regeneruje. Je to vlastně opak stresového režimu.

Když se aktivuje parasympatikus:
• zpomalí se dech
• tělo povolí
• nervový systém se uklidní
• organismus začne regenerovat

Když funguje sympatikus („boj, útěk, ztuhnutí“):

• tělo je ve střehu
• zrychlí se tep
• napnou svaly
• mozek jede naplno

Výsledkem bývá, hluboké uvolnění, zklidnění mysli, pocit bezpečí v těle, lepší propojení tělo–mysl.

Pro koho je NAT určená?

Tato metoda je prospěšná úplně pro každého, neboť se každý někdy dostal více, či méně do stresové situace, kdy zafungoval sympatikus a s ním spojené reakce (boj, útěk, ztuhnutí) nejstaší části našeho mozku, tzv. plazí mozek.

Je vhodná také při:

› stresu a přetížení
› psychosomatických blocích
› napětí v těle (krk, záda) › práci s emocemi
› „rozhozeném“ nervovém systému po silných životních zážitcích.

Neuroaurikulární technika je jemná, ale hluboká práce s nervovým systémem.

Někdy není potřeba nic „řešit“… jen vytvořit prostor, kde se tělo může samo vrátit do rovnováhy.

Mysl ztiší
tělo povolí
a vy se vracíte zpátky k sobě….

⇓ Zajímá mě víc ⇓

Jak to funguje v praxi:

Možná znáte ten pocit, kdy Vás něco rozhodí mnohem víc, než by samo o sobě mělo. Někdo odpoví jiným tónem než obvykle, kamarádka se několik dní neozve nebo jen cítíte zvláštní atmosféru v místnosti… a uvnitř se okamžitě něco stáhne. Objeví se napětí, nejistota, vnitřní tlak, přemýšlení nebo potřeba situaci rychle pochopit a zachránit.

Často člověk ani neví, že reaguje neadekvátně situaci. Protože pro jeho nervový systém je tato reakce úplně normální. Pak svojí zraněnou reakci pošle ven a tam právě může vzniknout problém.

Právě tady začíná hlubší pochopení práce nervového systému.

Většina lidí si myslí, že minulost je uložená hlavně v hlavě. Jenže tělo si pamatuje také. Pamatuje si stres, tlak, odmítnutí, dlouhodobé napětí, pocit nepřijetí i chvíle, kdy jsme se necítili bezpečně. Nervový systém si během života neustále vytváří mapu toho, co je bezpečné a co ne. A podle této mapy potom reaguje.

Nejde přitom jen o velká traumata. Velmi často vznikají malé vnitřní otisky, které se opakují roky. Někdo byl v dětství příliš citlivý a slyšel, že „všechno moc prožívá“. Někdo se snažil zapadnout mezi vrstevníky a měl pocit, že musí potlačit část sebe, aby byl přijatý. Někdo zažíval výsměch, kritiku nebo prostředí, ve kterém nebylo bezpečné být opravdu sám sebou.

Jak vznikají obranné reakce nervového systému

Často nevzniknou během jedné velké události. Mnohdy se tvoří postupně, z malých situací, které se opakovaly tak dlouho, až si tělo vytvořilo určitý způsob ochrany.

Například dítě, které bylo citlivé, emotivní a potřebovalo být přijímané, opakovaně zažívalo zesměšnění, kritiku, odmítnutí, výsměch, nebo pocit, že je „moc“.

Nebo dospívání které bývá pro nervový systém velmi citlivé období. Člověk tehdy silně vnímá reakce okolí, přijetí, odmítnutí i srovnávání s ostatními. Někdy stačí opakované malé situace pocit, že nezapadáme, že nejsme dost nebo že musíme být „nějak správně“. Nervový systém si tyto zkušenosti uloží ne jako příběh, ale jako pocit.

Pocit, že je potřeba být opatrný. Že je potřeba se chránit. Že člověk musí neustále hlídat okolí, aby znovu nezažil bolest nebo odmítnutí. Nervový systém se začal přizpůsobovat, aby přežil a vyhnul se bolesti.

Tělo si mohlo vytvořit například neustálou ostražitost, potřebu hlídat reakce ostatních, přizpůsobování se, strach z odmítnutí, potlačení emocí, nebo potřebu být stále „v pohodě“.

Po čase už člověk ani nevnímá, že takto funguje. Stane se z toho automatické nastavení.

Nejzajímavější na tom právě je, že většina těchto reakcí probíhá nevědomě. Člověk si často vůbec neuvědomuje, kolik energie jde do vnitřní obrany a napětí. Protože je na tento stav zvyklý tak dlouho, že mu připadá normální.

Například kamarádka odpoví stručněji než obvykle. Objektivně se možná nestalo nic zásadního. Ale uvnitř se okamžitě objeví napětí, nejistota nebo potřeba situaci analyzovat. Rozum přitom může říkat: „Asi jen nemá náladu.“ Jenže tělo už jede svůj starý program. „Udělala jsem něco špatně?“ „Naštvala se?“ „Zase mě někdo odmítá?“

A člověk začne reagovat. Stáhne se, začne vše zachraňovat, přizpůsobí se nebo si vytvoří odstup. Ve skutečnosti ale často nereaguje jen mysl. Reaguje celý nervový systém podle staré zkušenosti uložené hluboko v těle.

Z neurologického hlediska funguje nervový systém zjednodušeně ve dvou základních režimech. První je sympatikus, tedy režim přežití. V tomto stavu je tělo ve střehu, připravené bojovat, utéct nebo se chránit. Zrychlí se dech, napnou svaly, mysl jede naplno a člověk neumí opravdu vypnout. Tento stav je důležitý ve chvíli nebezpečí. Jenže mnoho lidí v něm žije celé roky, aniž by si to uvědomovali.

Po čase už ani nevědí, jaké to je být opravdu uvolnění. Neustálé napětí se stane normou.

Pak je tu druhý režim — parasympatikus. Stav klidu, bezpečí a regenerace. Ve chvíli, kdy se aktivuje parasympatický nervový systém, tělo konečně pochopí, že už nemusí bojovat. Dech se zpomalí, mysl se ztiší a tělo začne povolovat.

A právě tady začíná hluboká práce Neuroaurikulární techniky.

NAT je jemná metoda pracující s nervovým systémem pomocí stimulace nervových bodů v oblasti uší, týlu, páteře a hýždí. Pracuje se jemným dotekem, pomalými tahy a esenciálními oleji. Na první pohled může působit velmi jednoduše. Jenže právě jemnost bývá někdy tím, co nervový systém potřebuje nejvíce, pocit bezpečí. Protože právě v bezpečí může tělo konečně začít povolovat.

Když člověk žije dlouhodobě v napětí, nervový systém si vytvoří určité automatické reakce. Ty se časem stanou běžným nastavením. A člověk si často ani neuvědomuje, jak moc je jeho tělo neustále ve střehu. Až ve chvíli, kdy začne opravdu zpomalovat, může si poprvé uvědomit:

„Já jsem vlastně pořád bojoval/a.“

Neuroaurikulární technika vytváří prostor, ve kterém může nervový systém postupně opouštět staré obranné reakce skrze klid, dotek, zpomalení, vůně a pocit bezpečí.

Tělo se postupně učí, že už nemusí neustále přežívat.

A právě tento proces lze vnímat jako jemný „přepis“ nervového systému. Staré vzorce napětí, obrany a ostražitosti se postupně nahrazují větším klidem, lehkostí a důvěrou.

Mnoho lidí po hlubším uvolnění popisuje zvláštní pocit, že se k nim ostatní začali chovat jinak. A někdy to opravdu působí téměř magicky. Jenže často se nezměnil svět kolem nás tolik, jako naše vnitřní nastavení.

Když tělo přestane vysílat obranu, stažení a podvědomý strach, začne se měnit i energie, kterou člověk vyzařuje do okolí. Komunikace působí lehčeji, vztahy nejsou tak vyčerpávající a člověk už necítí neustálou potřebu se chránit nebo vše kontrolovat.

Z hlubšího, energetického pohledu nervový systém neovlivňuje jen tělo. Ovlivňuje také naše vyzařování, vztahy, intuici i to, jak se cítíme sami se sebou. Když je člověk dlouhodobě ve stresu nebo v obraně, jeho energie bývá stažená. Tělo je uzavřené, mysl neustále hlídá okolí a člověk často ani netuší, kolik energie ho stojí samotné fungování.

Ve chvíli, kdy tělo začne opravdu cítit bezpečí, začne se něco měnit i uvnitř. Člověk nemusí neustále chránit staré zranění. A pod vrstvami napětí se postupně začíná vracet sám k sobě.

Protože pod všemi obrannými vrstvami stále existuje naše přirozenost. Klidnější. Lehčí. Autentičtější.

A někdy stačí vytvořit prostor, ve kterém si tělo konečně dovolí uvěřit, že už je v bezpečí.